Lichtenštejni chtějí obejít Benešovy dekrety, prezident Pavel jim
pomáhá, část 1
7. 11. 2023, 11:17
Oldřich Danda
Prezident Petr Pavel začal pomáhat Lichtenštejnsku prosadit smírné řešení
dlouholetých sporů s Českem. Svými vstřícnými kroky vůči knížecímu rodu, který se
s Českou republikou soudí o miliardové majetky a 35miliardové odškodnění,
překvapil část vlády a opozice.
Foto: Miroslav Homola, Právo
Lednicko-valtický areál, který chce rod Lichtenštejnů i s dalšími majetky získat od
státu zpět.
Článek
Podle odborníků ke vstřícnosti není práv ani morální důvod a pouze to oslabuje
jinak silné české pozice u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku,
u kterého Lichtenštejnsko Česko zažalovalo. Reakce vlády na lichtenštejnskou
nabídku smíru je vlažná a rozpačitá. Ministerstvo spravedlnosti apeluje na to, aby se
vyčkalo rozhodnutí soudu, protože otázku případného odškodnění bude soud řešit až
po vynesení rozsudku. „A po v intencích rozhodnutí soudu případ jednat,“ řekl
Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.
Lichtenštejnsko nabízí, že stáhne žaloby a vzdá se roků na vlastnictví
a odškodnění, pokud se majetek vloží do česko-lichtenštejnského fondu. Na ten by
měly dohlížet obě strany, ale hospodařit s majetkem by měla Nadace knížete
z Lichtenštejna, která spravuje veškerá aktiva alpského knížectví.
„Navržená podoba mimosoudního urovnání by vyřešila nejen tzv. otevřené otázky,
ale umožnila by lichtenštejnským subjektům v ČR investovat,“ uvedla nadace. Pokud
by ale Česko přistoupilo na tyto podmínky, uznalo by podle právníků, že po válce
pochybilo.
Vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy Veronika Bílková například
pro Právo upozornila, že by to zpochybnilo rozhodování českých soudů, které zatím
všechny nároky knížectví odmítly.
A prolomilo by to nedotknutelnost Benešových dekretů, na jejichž základě byl po
válce Lichtenštejnům majetek konfiskován, protože byli prokazatelně loajální
k nacistickému Německu, a to by ohrozilo celý český právní řád. Bílková nevidí jediný
důvod, proč by se mělo Česko dohodnout s Lichtenštejnskem na smíru ještě předtím,
než rozhodne soud ve Štrasburku.
„Bylo by to vítězstvím Lichtenštejnska, protože je to smír podle jejich podmínek,
a pokud ho akceptujeme, tak to znamená minimálně implicitní uznání, že na své
straně vnímáme pochybení,“ řekla Právu Bílková. Pro to podle ale není žádný
důvod. „Neměli bychom řešit právní otázku politickými prostředky,“ dodala.
Neměli bychom řešit právní otázku politickými prostředky
Veronika Bílková, profesorka mezinárodního práva
S tím souhlasí i ministerstvo spravedlnosti. „I když výsledek řízení pochopitelně nelze
spolehlivě předjímat, lze říct, že pozice ČR v řízení je ve světle ustálené judikatury
soudu pro lidská práva silná,“ uvedl Řepka.
Také podle Bílkové Česko velkou šanci, protože doposud všechny soudy
o zabraný majetek Lichtenštejnsko prohrálo. Příkladem může být spor o slavný obraz
Velká vápenka, který lichtenštejnský kníže Hans Adam II. nechal soudně zadržet
v Německu a pak se o něj 10 let bezúspěšně soudil a neuspěl ani ve Štrasburku.
Doporučení bylo se nepotkávat
Podle Bílkové by pokus o smír mohl znejistit celé české právprostředí. „Pokud by
v tom bylo, byť implicitní uznání, že ČR to dělá jako odčinění svého pochybení, tak
by to podrylo i rozhodnutí Ústavního soudu, který doposud dával za pravdu postoji
ČR,“ dodala.
Podle by takový postup mohl vést k prolomení restituční hranice, která je daná
rokem 1948. „Pokud bychom to učinili v jednom případě, tak by nebyl vod, proč
bychom to neměli dělat i v případech jiných,“ podotkla.
Prezident Pavel se na konci září sešel s dičným princem Aloisem z Lichtenštejna
na půdě OSN v New Yorku a poté začal lobbovat za lichtenštejnskou stranu. Nejdříve
v rozhovoru pro Deník N řekl, že se s princem už potkal několikrát a že nabídka
knížectví je dobrá.
„Pokud by to bylo v této podobě, pak si myslím, že by to bylo velice solidní vyrovnání,
ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali. Těším se, že se s premiérem
pobavím o tom, v jakém stavu vyjednávání vlastně je, kde jsou ty překážky. Z toho,
co říkal kníže, v tom opravdu žádný spor nevidím,“ řekl prezident.
Podle informací Práva ministerstvo zahraničí prezidentovi schůzku s princem
Aloisem nedoporučilo. Když na setkání Hrad trval, diplomaté alespoň navrhovali, aby
se s princem, který vykonává funkci hlavy knížectví, nescházel sám. Ale ani to
prezident nedodržel.
Černínský palác informace Práva nevyvrátil. „Omlouváme se, ale nebudeme sdělovat
podrobnosti ohledně pracovní komunikace mezi ministerstvem a Kanceláří
prezidenta republiky,“ sdělil Právu tiskový odbor ministerstva zahraničí.
A nebyla to jediná prezidentova intervence. Pavel na začátku října po návštěvě
Štrasburku přiznal, že probíhající spor mezi Českem a Lichtenštejnskem řešil také se
soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Kateřinou Šimáčkovou. Ta po setkání
řekla, že jí hlava státu sdělila, že by podle ní „bylo nejlepší uzavřít dohodu“.
Členové vlády jsou z aktivit prezidenta na rozpacích. Ministr financí Zbyněk Stanjura
(ODS) podle svých slov návrh nezná a nemůže ho komentovat. „Určitě je to pro
překvapení, vyjádřím se k tomu, s čím přijde na jednání vlády ministr
zahraničí,“ řekl Právu Stanjura.
Ale šéf diplomacie Jan Lipavský (Piráti) žádný návrh na jednání kabinetu nepřinese.
„Návrh na mimosoudní vyrovnání vychází z dopisu, který lichtenštejnská strana
adresovala prezidentu republiky. Česká vláda je, v souladu s pravomocí tuto věc řešit,
připravena záležitost s Kanceláří prezidenta republiky konzultovat,“ odpověděla
Právu mluvčí ministerstva zahraničí Mariana Wernerová na dotaz, zda budou
Lichtenštejny kontaktovat a jejich návrh aktivně řešit.
Zda se bude kabinet Petr Fialy (ODS) nabídkou knížectví zabývat, je v rukou
prezidenta. Podle mluvčího lichtenštejnské nadace Michala Růžičky české vládě nic
posílat nebudou. „Protože pan prezident princi přislíbil, že české vlá návrh
předá,“ řekl Právu Růžička.
Hrad na dotazy Práva, proč se prezident v případu tolik angažuje a zda předá
lichtenštejnský návrh premiérovi, odpověděl: „S návrhem na dohodu aktivně přišla
lichtenštejnská strana, která oslovila přímo prezidenta Pavla. Postup v této otázce
prezident diskutuje s předsedou vlády a ministrem zahraničí,“ napsala Právu mluvčí
Hradu Eva Hromádková.
Ministr: Byla by to politická sebevražda
Jeden z ministrů, ktesi nepřál být jmenován, Právu řekl, že je nesmysl, aby vláda
o smíru vůbec jednala. „To by byla politická sebevražda, vůbec nechápu, proč se
v tom prezident angažuje.“
Ministr vnitra a šéf STAN Vít Rakušan upozorňuje na to, že takto citlivou otázku by
museli projednat i poslanci a senátoři. „Nemám pocit, že by pan prezident překročil
své kompetence, ale je to sofistikovaná právní záležitost, a pokud se o tom začne
jednat, tak se to bude muset řešit na vládní a možná i na parlamentní úrovni,“ sdělil
Právu Rakušan.
Jediní, kteří ve vládě krok Lichtenštejnů vítají, jsou lidovci, podle nich je navržený
smír „prvním krokem k nápravě nedořešených křivd, které se v minulosti staly“.
„Návrh je pro naši zemi znamením smíru, za nějž tímto lichtenštejnské straně
děkuji,“ sdělil šéf lidovců a ministr sociálních věcí Marian Jurečka v tiskové zprávě.
Iniciativu přivítal i honorární konzul Lichtenštejnska a bývalý lidovecký ministr kultury
Daniel Herman.
Pozice ČR v řízení je ve světle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská
práva silná
Vladimír Řepka, mluvčí ministerstva spravedlnosti
Prezidentovy aktivity se naopak nelíbí opozici. Předseda ústavně-právního výboru
Sněmovny Radek Vondráček (ANO) Právu řekl, že by bylo nešťastné ohrožovat
Benešovy dekrety, které jsou pro hnutí ANO neprolomitelné.
„Je pro zarážející, že do současného soudního sporu ingeruje prezident Petr
Pavel. Jsme velmi rezervovaní k tomu, aby do soudních sporů zasahovali politici.
Zvlášť když se jedná o tak dlouholetý komplikovaný případ,“ dodal.
Podle šéfa SOCDEM Michala Šmardy by nikdo neměl relativizovat, že sporný
majetek patří Česku. „To se podařilo xkrát prokázat. Pan prezident dává
neoprávněné naděje. Názor ČR by měl t v této věci pevný, a to jak v parlamentu,
ve vládě, tak i u hlavy státu. A bylo by velkým neúspěchem vlády, kdyby z toho
ustoupila,“ řekl Právu.
Telegram Hitlerovi
Lichtenštejnům byl po válce majetek konfiskován prezidentským dekretem 12/1945,
podle kterého stát zabíral majetek nejen německým a maďarským občanům, ale také
zrádcům a kolaborantům z neutrálních států. Lichtenštejnové se konfiskaci bránili
hned po válce, ale neuspěli ani u jediného odvolacího soudu.
Kola soudních spo se rozjela nanovo po roce 2009, kdy došlo k obnovení
diplomatických vztahů. Lichtenštejnské nadaci se podařilo využít toho, že některé
pozemky stát nepřepsal na sebe v katastru nemovitostí a v rámci dědického řízení se
načas stala jejich vlastníkem. Ale stát je v následných soudních sporech získal zpět.
Nadace v posledních letech podala 26 žalob na český stát k okresním soudům, ale
ani jednou nevyhrála, a to ani u odvolacích soudů a dvakrát narazila i u Ústavního
soudu.
Lichtenštejnsko proto podalo žalobu do Štrasburku s tím, že odmítá uznat
argumentaci, že jim čs. stát odebral majetky jako německým občanům, protože oni
byli občané Lichtenštejnska, a také proto, že není možné bez náhrady odebrat
majetek neutrálnímu státu.
„Nadace knížete z Lichtenštejna si ale nejde k soudům pro peníze. Její prioritou není
získat řádné odškodnění, které by činilo zhruba 30 35 miliard korun. Říká to
veřejně mnoho let: Nejsme Němci a chceme spravedlnost,“ argumentuje nadace.
Problémem ale je, že se před válkou i za války k nacistickému Německu aktivně
hlásili. Vládnoucí lichtenštejnský kníže František Josef II. posílal peníze na vznik
nacistických jednotek SA a SS na severMoravě a ve Slezsku. Na rozdíl od většiny
české šlechty, kte se v krizových letech před okupací ČSR i za hrdě hlásila
k českému národu, kníže napsal Adolfu Hitlerovi v říjnu 1938 blahopřejný telegram
k uzavření mnichovské dohody.
Podle právní analýzy, kterou si česká vláda nechala kvůli sporu u evropského soudu
vypracovat, nelze knížete Františka Josefa II. přímo označit za nacistického
sympatizanta, ale podle dochovaných materiálů se aktivně hlásil k německé
národnosti, protože to pro něj znamenalo získat privilegované postavení.
„Sám kníže František Josef II. ve své trůnní řeči k lichtenštejnskému zemskému
sněmu v listopadu 1940 zavzpomínal na setkání s Adolfem Hitlerem v březnu 1939,
přičemž poznamenal: ‚My Lichtenštejnci, jakožto lidé německého kmene, se stejně
jako dosud i nyní podílíme vřelou účastí na utváření budoucnosti velkého německého
národa‘,“ stojí ve vládním materiálu.
S reformou se nikdy nesmířili
Lichtenštejnové žili na jižní Moravě už od 13. století. Většinu obrovského majetku ale
získal Karel I. z Lichtenštejna, který se po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 stal
předsedou exekuční komise, která vyšetřovala a popravila 27 českých šlechticů
a měšťanů, poté předsedal i konfiskačnímu soudu a byl členem i tzv. mincovního
konsorcia, které znehodnotilo měnu.
„A díky tomu se obohatil na úkor odsouzených českých povstalců i na úkor státu,
neboť za majetek zaplatil ve znehodnocené měně,“ píše se ve vládních podkladech.
Lichtenštejnové proto neměli v Čechách i na Moravě, i když na svých majetcích
zdárně hospodařili a financovali vznik řady architektonických a uměleckých skvostů,
dobrou pověst. Když za první republiky čs. vláda přistoupila k pozemkové reformě,
tak i její kritici souhlasili s tím, aby byl Lichtenštejnům majetek znárodněn. Například
historik Josef Pekař řekl, že v případě Lichtenštejnů je historicky ospravedlnitelné
učinit výjimku.
Lichtenštejnové se nikdy nesmířili s pozemkovou reformou, při které jim bylo
zabaveno ze 160 tisíc hektarů přibližně 91 500 hektarů, a začali před válkou
vyjednávat se Sudetoněmeckou stranou a za války i s Německem o navrácení
zabraných majetků.
Po válce čs. stát zkonfiskoval 69 tisíc hektarů pozemků a desítky zámků a dalších
budov přímo lichtenštejnskému knížeti Františku Josefu II. a 14 tisíc hektarů ostatním
členům rodu. Nadace ve svých žalobách žádá navrácení většiny tohoto majetku,
vyjma toho, který je dnes v držení obcí, církví nebo soukromníků.
Vrátit by chtěla např. Lednicko-valtický areál na jižní Moravě, zámek Velké Losiny na
Šumpersku, zámek Bučovice na Vyškovsku nebo hrad Šternberk u Olomouce.
7. 11. 2023, 11:17
Oldřich Danda
Prezident Petr Pavel začal pomáhat Lichtenštejnsku prosadit smírné řešení
dlouholetých sporů s Českem. Svými vstřícnými kroky vůči knížecímu rodu, který se
s Českou republikou soudí o miliardové majetky a 35miliardové odškodnění,
překvapil část vlády a opozice.
Foto: Miroslav Homola, Právo
Lednicko-valtický areál, který chce rod Lichtenštejnů i s dalšími majetky získat od
státu zpět.
Článek
Podle odborníků ke vstřícnosti není právní ani morální důvod a pouze to oslabuje
jinak silné české pozice u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku,
u kterého Lichtenštejnsko Česko zažalovalo. Reakce vlády na lichtenštejnskou
nabídku smíru je vlažná a rozpačitá. Ministerstvo spravedlnosti apeluje na to, aby se
vyčkalo rozhodnutí soudu, protože otázku případného odškodnění bude soud řešit až
po vynesení rozsudku. „A poté v intencích rozhodnutí soudu případně jednat,“ řekl
Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.
Lichtenštejnsko nabízí, že stáhne žaloby a vzdá se roků na vlastnictví
a odškodnění, pokud se majetek vloží do česko-lichtenštejnského fondu. Na ten by
měly dohlížet obě strany, ale hospodařit s majetkem by měla Nadace knížete
z Lichtenštejna, která spravuje veškerá aktiva alpského knížectví.
„Navržená podoba mimosoudního urovnání by vyřešila nejen tzv. otevřené otázky,
ale umožnila by lichtenštejnským subjektům v ČR investovat,“ uvedla nadace. Pokud
by ale Česko přistoupilo na tyto podmínky, uznalo by podle právníků, že po válce
pochybilo.
Vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy Veronika Bílková například
pro Právo upozornila, že by to zpochybnilo rozhodování českých soudů, které zatím
všechny nároky knížectví odmítly.
A prolomilo by to nedotknutelnost Benešových dekretů, na jejichž základě byl po
válce Lichtenštejnům majetek konfiskován, protože byli prokazatelně loajální
k nacistickému Německu, a to by ohrozilo celý český právní řád. Bílková nevidí jediný
důvod, proč by se mělo Česko dohodnout s Lichtenštejnskem na smíru ještě předtím,
než rozhodne soud ve Štrasburku.
„Bylo by to vítězstvím Lichtenštejnska, protože je to smír podle jejich podmínek,
a pokud ho akceptujeme, tak to znamená minimálně implicitní uznání, že na své
straně vnímáme pochybení,“ řekla Právu Bílková. Pro to podle ale není žádný
důvod. „Neměli bychom řešit právní otázku politickými prostředky,“ dodala.
Neměli bychom řešit právní otázku politickými prostředky
Veronika Bílková, profesorka mezinárodního práva
S tím souhlasí i ministerstvo spravedlnosti. „I když výsledek řízení pochopitelně nelze
spolehlivě předjímat, lze říct, že pozice ČR v řízení je ve světle ustálené judikatury
soudu pro lidská práva silná,“ uvedl Řepka.
Také podle Bílkové Česko velkou šanci, protože doposud všechny soudy
o zabraný majetek Lichtenštejnsko prohrálo. Příkladem může být spor o slavný obraz
Velká vápenka, který lichtenštejnský kníže Hans Adam II. nechal soudně zadržet
v Německu a pak se o něj 10 let bezúspěšně soudil a neuspěl ani ve Štrasburku.
Doporučení bylo se nepotkávat
Podle Bílkové by pokus o smír mohl znejistit celé české právní prostředí. „Pokud by
v tom bylo, byť implicitní uznání, že ČR to dělá jako odčinění svého pochybení, tak
by to podrylo i rozhodnutí Ústavního soudu, který doposud dával za pravdu postoji
ČR,“ dodala.
Podle by takový postup mohl vést k prolomení restituční hranice, která je daná
rokem 1948. „Pokud bychom to učinili v jednom případě, tak by nebyl vod, proč
bychom to neměli dělat i v případech jiných,“ podotkla.
Prezident Pavel se na konci září sešel s dědičným princem Aloisem z Lichtenštejna
na půdě OSN v New Yorku a poté začal lobbovat za lichtenštejnskou stranu. Nejdříve
v rozhovoru pro Deník N řekl, že se s princem už potkal několikrát a že nabídka
knížectví je dobrá.
„Pokud by to bylo v této podobě, pak si myslím, že by to bylo velice solidní vyrovnání,
ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali. Těším se, že se s premiérem
pobavím o tom, v jakém stavu vyjednávání vlastně je, kde jsou ty překážky. Z toho,
co říkal kníže, v tom opravdu žádný spor nevidím,“ řekl prezident.
Podle informací Práva ministerstvo zahraničí prezidentovi schůzku s princem
Aloisem nedoporučilo. Když na setkání Hrad trval, diplomaté alespoň navrhovali, aby
se s princem, který vykonává funkci hlavy knížectví, nescházel sám. Ale ani to
prezident nedodržel.
Černínský palác informace Práva nevyvrátil. „Omlouváme se, ale nebudeme sdělovat
podrobnosti ohledně pracovní komunikace mezi ministerstvem a Kanceláří
prezidenta republiky,“ sdělil Právu tiskový odbor ministerstva zahraničí.
A nebyla to jediná prezidentova intervence. Pavel na začátku října po návštěvě
Štrasburku přiznal, že probíhající spor mezi Českem a Lichtenštejnskem řešil také se
soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Kateřinou Šimáčkovou. Ta po setkání
řekla, že jí hlava státu sdělila, že by podle ní „bylo nejlepší uzavřít dohodu“.
Členové vlády jsou z aktivit prezidenta na rozpacích. Ministr financí Zbyněk Stanjura
(ODS) podle svých slov návrh nezná a nemůže ho komentovat. „Určitě je to pro
překvapení, vyjádřím se k tomu, s čím přijde na jednání vlády ministr
zahraničí,“ řekl Právu Stanjura.
Ale šéf diplomacie Jan Lipavský (Piráti) žádný návrh na jednání kabinetu nepřinese.
„Návrh na mimosoudní vyrovnání vychází z dopisu, který lichtenštejnská strana
adresovala prezidentu republiky. Česká vláda je, v souladu s pravomocí tuto věc řešit,
připravena záležitost s Kanceláří prezidenta republiky konzultovat,“ odpověděla
Právu mluvčí ministerstva zahraničí Mariana Wernerová na dotaz, zda budou
Lichtenštejny kontaktovat a jejich návrh aktivně řešit.
Zda se bude kabinet Petr Fialy (ODS) nabídkou knížectví zabývat, je v rukou
prezidenta. Podle mluvčího lichtenštejnské nadace Michala Růžičky české vládě nic
posílat nebudou. „Protože pan prezident princi přislíbil, že české vládě návrh
předá,“ řekl Právu Růžička.
Hrad na dotazy Práva, proč se prezident v případu tolik angažuje a zda předá
lichtenštejnský návrh premiérovi, odpověděl: „S návrhem na dohodu aktivně přišla
lichtenštejnská strana, která oslovila přímo prezidenta Pavla. Postup vto otázce
prezident diskutuje s předsedou vlády a ministrem zahraničí,“ napsala Právu mluvčí
Hradu Eva Hromádková.
Ministr: Byla by to politická sebevražda
Jeden z ministrů, ktesi nepřál být jmenován, Právu řekl, že je nesmysl, aby vláda
o smíru vůbec jednala. „To by byla politická sebevražda, vůbec nechápu, proč se
v tom prezident angažuje.“
Ministr vnitra a šéf STAN Vít Rakušan upozorňuje na to, že takto citlivou otázku by
museli projednat i poslanci a senátoři. „Nemám pocit, že by pan prezident překročil
své kompetence, ale je to sofistikovaná práv záležitost, a pokud se o tom začne
jednat, tak se to bude muset řešit na vládní a možná i na parlamentní úrovni,“ sdělil
Právu Rakušan.
Jediní, kteří ve vládě krok Lichtenštejnů vítají, jsou lidovci, podle nich je navržený
smír „prvním krokem k nápravě nedořešených křivd, které se v minulosti staly“.
„Návrh je pro naši zemi znamením smíru, za nějž tímto lichtenštejnské straně
děkuji,“ sdělil šéf lidovců a ministr sociálních věcí Marian Jurečka v tiskové zprávě.
Iniciativu přivítal i honorární konzul Lichtenštejnska a bývalý lidovecký ministr kultury
Daniel Herman.
Pozice ČR v řízení je ve světle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská
práva silná
Vladimír Řepka, mluvčí ministerstva spravedlnosti
Prezidentovy aktivity se naopak nelíbí opozici. Předseda ústavně-právního výboru
Sněmovny Radek Vondráček (ANO) Právu řekl, že by bylo nešťastné ohrožovat
Benešovy dekrety, které jsou pro hnutí ANO neprolomitelné.
„Je pro zarážející, že do současného soudního sporu ingeruje prezident Petr
Pavel. Jsme velmi rezervovaní k tomu, aby do soudních sporů zasahovali politici.
Zvlášť když se jedná o tak dlouholetý komplikovaný případ,“ dodal.
Podle šéfa SOCDEM Michala Šmardy by nikdo neměl relativizovat, že sporný
majetek patří Česku. „To se podařilo xkrát prokázat. Pan prezident dává
neoprávněné naděje. Názor ČR by měl t v této věci pevný, a to jak v parlamentu,
ve vládě, tak i u hlavy státu. A bylo by velkým neúspěchem vlády, kdyby z toho
ustoupila,“ řekl Právu.
Telegram Hitlerovi
Lichtenštejnům byl po válce majetek konfiskován prezidentským dekretem 12/1945,
podle kterého stát zabíral majetek nejen německým a maďarským občanům, ale také
zrádcům a kolaborantům z neutrálních států. Lichtenštejnové se konfiskaci bránili
hned po válce, ale neuspěli ani u jediného odvolacího soudu.
Kola soudních spo se rozjela nanovo po roce 2009, kdy došlo k obnovení
diplomatických vztahů. Lichtenštejnské nadaci se podařilo využít toho, že některé
pozemky stát nepřepsal na sebe v katastru nemovitostí a v rámci dědického řízení se
načas stala jejich vlastníkem. Ale stát je v následných soudních sporech získal zpět.
Nadace v posledních letech podala 26 žalob na český stát k okresním soudům, ale
ani jednou nevyhrála, a to ani u odvolacích soudů a dvakrát narazila i u Ústavního
soudu.
Lichtenštejnsko proto podalo žalobu do Štrasburku s tím, že odmítá uznat
argumentaci, že jim čs. stát odebral majetky jako německým občanům, protože oni
byli občané Lichtenštejnska, a také proto, že není možné bez náhrady odebrat
majetek neutrálnímu státu.
„Nadace knížete z Lichtenštejna si ale nejde k soudům pro peníze. Její prioritou není
získat řádné odškodnění, které by činilo zhruba 30 35 miliard korun. Říká to
veřejně mnoho let: Nejsme Němci a chceme spravedlnost,“ argumentuje nadace.
Problémem ale je, že se před válkou i za války k nacistickému Německu aktivně
hlásili. Vládnoucí lichtenštejnský kníže František Josef II. posílal peníze na vznik
nacistických jednotek SA a SS na severní Moravě a ve Slezsku. Na rozdíl od většiny
české šlechty, kte se v krizových letech před okupací ČSR i za hrdě hlásila
k českému národu, kníže napsal Adolfu Hitlerovi v říjnu 1938 blahopřejný telegram
k uzavření mnichovské dohody.
Podle právní analýzy, kterou si česká vláda nechala kvůli sporu u evropského soudu
vypracovat, nelze knížete Františka Josefa II. přímo označit za nacistického
sympatizanta, ale podle dochovaných materiálů se aktivně hlásil k německé
národnosti, protože to pro něj znamenalo získat privilegované postavení.
„Sám kníže František Josef II. ve své trůnní řeči k lichtenštejnskému zemskému
sněmu v listopadu 1940 zavzpomínal na setkání s Adolfem Hitlerem v březnu 1939,
přičemž poznamenal: ‚My Lichtenštejnci, jakožto lidé německého kmene, se stejně
jako dosud i nyní podílíme vřelou účastí na utváření budoucnosti velkého německého
národa‘,“ stojí ve vládním materiálu.
S reformou se nikdy nesmířili
Lichtenštejnové žili na jižní Moravě už od 13. století. Většinu obrovského majetku ale
získal Karel I. z Lichtenštejna, který se po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 stal
předsedou exekuční komise, která vyšetřovala a popravila 27 českých šlechticů
a měšťanů, poté předsedal i konfiskačnímu soudu a byl členem i tzv. mincovního
konsorcia, které znehodnotilo měnu.
„A díky tomu se obohatil na úkor odsouzených českých povstalců i na úkor státu,
neboť za majetek zaplatil ve znehodnocené měně,“ píše se ve vládních podkladech.
Lichtenštejnové proto neměli v Čechách i na Moravě, i když na svých majetcích
zdárně hospodařili a financovali vznik řady architektonických a uměleckých skvostů,
dobrou pověst. Když za první republiky čs. vláda přistoupila k pozemkové reformě,
tak i její kritici souhlasili s tím, aby byl Lichtenštejnům majetek znárodněn. Například
historik Josef Pekař řekl, že v případě Lichtenštejnů je historicky ospravedlnitelné
učinit výjimku.
Lichtenštejnové se nikdy nesmířili s pozemkovou reformou, při které jim bylo
zabaveno ze 160 tisíc hektarů přibližně 91 500 hektarů, a začali před válkou
vyjednávat se Sudetoněmeckou stranou a za války i s Německem o navrácení
zabraných majetků.
Po válce čs. stát zkonfiskoval 69 tisíc hektarů pozemků a desítky zámků a dalších
budov přímo lichtenštejnskému knížeti Františku Josefu II. a 14 tisíc hektarů ostatním
členům rodu. Nadace ve svých žalobách žádá navrácení většiny tohoto majetku,
vyjma toho, který je dnes v držení obcí, církví nebo soukromníků.
Vrátit by chtěla např. Lednicko-valtický areál na jižní Moravě, zámek Velké Losiny na
Šumpersku, zámek Bučovice na Vyškovsku nebo hrad Šternberk u Olomouce.